Stojí za povšimnutí, že nynější kostel je již třetím v pořadí stojícím na stejném místě. První dva, obklopeny hřbitovem, byly dřevěné. Počátek staršího sahá až do roku 1297. Vydržel poměrně dlouho. Až do století 16., kdy jej nahradil nový kostel, opět dřevěný na kamenné podezdívce, stále orientovaný od západu k východu. Je známo i jeho vnitřní vybavení, mezi nímž se uvádí i obraz Panny Marie Oustecké. Roku 1673 byl na něj připsán nápis: „Zázračné Panny obraz, který se nad měšťany vznášel a skrze Uhry raněn jest.“ Popsaná událost nemusí být jen pověstí, ale může mít základ v událostech z roku 1468 – 1469, kdy vojska Matyáše Korvína táhla touto krajinou a plenila široké okolí. Zásadní změna v životě celé ústecké farnosti nastala 3. dubna 1728 po příchodu prvního ústeckého děkana, Jana Leopolda Mosbendera. Ten nechal v letech 1742 – 1748 postavit budovu dnešního děkanství. Podílel se také i na zhotovení Křížové cesty, kterou vysvětil v červnu 1755. Ovšem vyvrcholením jeho činnosti byla stavba úplně nového kostela, započatá stržením dřevěného kostela 17. května 1770. Již 21. července 1770 došlo k položení základního kamene ke kostelu novému, který má hlavní osu tentokrát ve směru od jihu k severu. Plány na něj vypracoval stavitel Jakub Pank z Veselí na Moravě. Náročná stavba se protáhla až do roku 1776, její iniciátor se slavnostního otevření nedočkal. Zemřel 24. července 1776 ve věku 83 let a byl pochován v tomto novém kostele. Místo připomíná mosazná deska s nápisem. Vzhledem k tíživé hospodářské situaci trvaly dokončovací práce ještě dalších pět let. Obraz na hlavním oltáři namaloval vídeňský malíř Jan Dallinger z Dallingenu. Bohatou architekturu hlavního oltáře postavil ústecký řezbář Josef Pirkl. Ve věži se nachází pět zvonů, stále obsluhovaných ručně. Od roku 1803 zde působí pěvecký sbor Cecilská hudební jednota.